Když otevřeš stránku hostovanou na druhé straně světa, data k tobě necestují rádiovými vlnami vesmírem — po většinu cesty putují jako pulzy světla skleněným vláknem, často položeným po dně oceánu.
Jak se data promění ve světlo
Optický kabel obsahuje tenoučké skleněné (nebo plastové) vlákno, silnější než lidský vlas jen nepatrně. Vysílač na jednom konci převede digitální data (nuly a jedničky) na rychlé záblesky laserového světla — světlo znamená jedničku, tma nulu (zjednodušeně). Na druhém konci přijímač světlo zase převede zpátky na digitální signál.
Proč je to tak rychlé
Světlo se vláknem šíří téměř rychlostí světla ve vakuu — zpomalení way skleněným materiálem je jen mírné. Navíc jedno vlákno umí najednou nést desítky různých barev (vlnových délek) světla, z nichž každá nese samostatný datový proud — technika zvaná vlnový multiplex výrazně násobí kapacitu jednoho fyzického kabelu.
Co to znamená pro bezpečnost
Optické vlákno je těžší (ale ne nemožné) odposlouchávat než tradiční měděný kabel nebo bezdrátový signál — vyžaduje to fyzický přístup přímo k vláknu. Proto většina citlivé komunikace mezi datovými centry navíc obsahuje šifrování na úrovni dat samotných, ne se spoléhá jen na to, že kabel je těžké fyzicky napíchnout.